Warum

30. prosince 2008 v 20:53 | kaTHika |  Jednodielne
Proč proč proč? Proč se to jenom muselo stát? Proč je ten svět tak nespravedlivý? Proč musel zemřít tak mladý? Proč musel zemřít, když byl tak šťastný? Proč ted musím trpět? Co udělal tak špatného?
Ted se skláním nad hrobem, slzy tečou proudem, je mi strašně, jsem na dně, nic horšího se stál nemohlo, to jsi musel zaplatit za to, že byl tak hodný? Už to nejde. Nikdy tě už neuvidím, nikdy neuvidím, jak se na mě usmíváš a máváš mi, když se sejdeme, nikdy neucítím jeho nádhernou vůni, nikdy se nebudu cítit tak šťastně. Necítím tělo, v obličeji úplně vymizela známka života, hřbitov se stal mým domovem, nechci tě opustit, svíčky svítí, slzy tečou, proč se to muselo stát? Vždycky mě děsila představa, že tě už nikdy nepolíbím, že ty mě už nikdy nepodržíš v těžkých věcech. Nikdy na tebe nezapomenu. Vždycky zůstaneš částí mé osoby. Zůstala jsem prázdná. V mém srdci tě budu mít do konce svého života Ty okamžiky s tebou byly to nejhezčí, co jsem prožila. Skočila bych za tebou. Bylo strašné, tě vidět, když krev stékala po tvé tváři, nedalo se nic dělat , černé vlasy slepené od krve. Jediné, co mě drží při životě je to malé, co ted vyrůstá ve mně. Je to právě část tebe. Zemřel si, aby si předal život svému dítěti. Únavou usínám. Sluneční paprsky mě vzbudí .Je mi strašná zima. Najednou ucítím ostrou bolest ,bolest v podbřišku točí se mi hlava. Upadám do bezvědomí, probírám se v kaluži krve. Zabila jsem tvé dítě. To né, to né, to se nemělo stát. To nemůže být pravda, to nejde, jediný kousek tebe jsem zabila. Už mi nic nebrání jít za tebou. Žiletka, držím jí v ruce. Už není nic, co by mě zastavilo, oba dva už nežijete, tady nikoho nemám, tady už nepatřím žiletka jezdí po zápěstí, krev stéká na tvůj hrob, na rudou růži. Padám na ní , zády ke Slunci. trn se mi zabodává blízko srdce. Z tohohle se už neprobudím. Tady už ne. Jdu světlým tunelem. Nevím, co bude dál. Jdu dlouho, už to chci vzdát, ale najednou se světlo zostří, jdu dál, tělem mě polila vlna štěstí. Na konci tunelu stojí ty a ruce držíš malé dítě-naše dítě.Už budeme navždy Šťastní, už nikdy nechci zažít tu strašnou bolest tam, na Zemi…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama